9.11.2011
Do těla mi pomalu proniká chlad podzimní melancholie. Ale ani bodavý mráz mě neochrání před mou závislostí. Vytahuji krabičku cigaret a zkušeným pohybem vytáhnu poslední z cigaret a vložím si jí do koutku. Jedník škrtnutím odstartuji každodenní rituál. Vtáhnu do plic první várku štiplavého dýmu s nikotinem. Možná je to absurdní, ale cítím jak mi kouř prostupuje tělem a aspoň na chvíli mě zbavuješ všech těch špatných věcí uvnitř . Ještě chvíli si ten pocit vychutnávám a pak dlouhým výdechem posílám vše z mého těla pryč. Oblak dýmu splyne s ranní mlhou a mě je prozatím dobře. Cítím se skvěle aspoň na pár minut. Cigareta vyhasíná a spolu s ní zavrhuji celý dnešní den, který splyne se všemi ostatními do rozmazané šmouhy. Zvedám se a procházím tím chladným ránem. Miluji taková rána. Pokouším si co nejdéle udržet ten pocit naprosté euforie. Jako vždy pomalu vyprchává. Vždy naprosto zmizí když vejdu mezi tu pokryteckou společnost. Jsem krutě vztažena zpět do reality. Pro jistotu zavírám oči. Dnes už je neotevřu.
