Někteří lidé tvrdí, že svět zajde ohněm,
druzí, že ho zničí led.
To co znám z vášně, přinutilo mě
k ohni se přiklánět.
Však jestli se ohněm svět nezmrzačí,
znám natolik i nenávist,
abych si byl docela jist,
že led by to také sved,
že na to stačí.
druzí, že ho zničí led.
To co znám z vášně, přinutilo mě
k ohni se přiklánět.
Však jestli se ohněm svět nezmrzačí,
znám natolik i nenávist,
abych si byl docela jist,
že led by to také sved,
že na to stačí.
(Robert Frost)
Prostých pár řádků s neobyčejně hlubokou myšlenkou.
Já osobně se přikláním na stranu ledu. Proč? Netvrdím, že je zde málo lidí s ohnivou vášní v srdcích, ale bohužel v posledních letech je trendem chovat se odměřeně, chladně, jako "psí čumák". Ze strany společnosti je na nás čím dál více apelováno, abychom své city a emoce drželi na uzdě. Každý druhý okamžik je nevhodný pro to, aby se člověk mohl od srdce zasmát. Naopak, když člověk uroní slzu z důvodu pro někoho nepochopitelného, hned se stává slabším jedincem, který postrádá vlastnost povznést se nad problémem. Jsme donucováni potlačovat naše city a emoce, což nás sice zoceluje do náročného života, ale daň je za tuto přípravu příliš vysoká. Jednou se z nás vytratí všechen smysl pro cit a v tuhle chvíli led zmrazí veškerý vášnivý oheň.

Jé. moje oblíbená básnička... najdi si jí ještě v aj, zní skvěle, Frost je prostě one of the Best! Úplně souhlasím, s každým slovem, s každou větou... budeme jako roboti, snad se to nás netýká. Snad se to nikdy úplně nevytratí...